Malé zhodnocení naši spanilé jarní sezóny

P1010727

Zdravím všechny nadšené příznivce našeho webu. Již několikrát jsme byli pokáráni, že zapomínáme psát naše velkolepé články a tak jsem se tedy rozhodl udělat Vám radost a jeden menší článek opět přiložit na naše úžasné stránky, které mi dělají čím dál tím větší radost. Musím každopádně opomenout mou zapomnětlivost, jelikož všechny výsledky z uskutečněných turnajů si opravdu nepamatuji a bohužel si doposud ještě žádné velké poznámky ze zápasů nedělám, takže se může i někdy stát, že si budu sem tam trošičku vymýšlet ale snad to tak nějak bylo.

V jarní sezóně jsme na můj vkus toho stihli opravdu hodně. Odehráli jsme 8 nezapomenutelných turnajů, kdy jsme měli podle mého i hodně dobře naplánovaná místa turnajů a nemuseli jsme se nikde plahočit po žádných dírách. Jezdili jsme si pěkně jen za komín, 4krát do nedalekého Rožnova, jednou jsme si udělali výlet do Karolínky, kdy jsme zpáteční cestou nemohli zapomenout na koupi kornoutku točené zmrzliny na kruhovém objezdu v Karlovicích, která je určitě širo daleko nejlepší. A jednou jsme zavítali do Valašské Bystřice, kde nám ale bohužel nepřála matka příroda a napadlo 20 cm sněhu, i tak jsme však tento turnaj odehráli v náhradním termínu a nic se tak nerušilo. A samozřejmě nemůžu zapomenout na naše dva domácí turnaje ve Viganticích, kde jsem trošku zklamaný z návštěvy. Podle mého názoru by na takové fotbalové naděje mělo chodit více diváků a skautů.

Dále taky nesmím zapomenout na nezapomenutelný zážitek, který jsme ve větší části absolvovali v Ostravě. Kde jsme s našimi nejmenšími sehráli zatím náš největší a nejlepší výsledek v podobě zlatého poháru na turnaji ve Slovanu Ostrava a jakožto jediný neporazitelný tým jsme na turnaji vzbudili velkou pozornost. I díky tomu se teď na nás hrne jedna pozvánka za druhou na všelijaké turnaje, ale jelikož toho máme opravdu hodně, musíme se slzou v oku hodně odmítat. I starší kluci si však v Ostravě zažili své, kdy se postavili před takřka 5 000 diváky na stadiónu ve Vítkovicích a doprovodili tak na hřiště opravdové fotbalisty. V poločasové přestávce sehráli krásné utkání proti Baníku Ostrava a pak se mohli těšit na ovace Baníkovského kotle, který musel být tím největším zážitkem za opravdu tvrdou poctivou práci, kterou s námi na tréninku musí vytrpět.

I tímto vším to stále ale nekončí a my v měsíci Červnu stále jedeme na plné obrátky a čeká nás to největší vyvrcholení sezóny 2016/2017. V sobotu 10. června jsme měli sehrát turnaj o přeborníka okresu Vsetín na Dolní Bečvě, ve kterém se konečně mělo ukázat, kdo že to je tedy v našem regionu opravdu ten nejlepší z nejlepších. Bohužel nám ale opět nepřála matka příroda a turnaj se tak přeložil na náhradní termín a to 2. září. Pak nás čekají ještě dva společné turnaje (starší a mladší), kdy si v tom prvním uděláme výlet 17. června do Polanky nad Odrou, a doufám, že rodiče pojedou tentokrát s námi, i když to není povinností. A tím druhým a posledním co se taky v jarní sezóně stane, bude velký turnaj u nás ve Viganticích 24. června, kdy počítáme s co možná největší účasti všech našich hráčů.

Teď tedy zkusím zhodnotit všechny naše doposud odehrané zápasy v jarní části, i když si stejně myslím a jsem zastánce toho, že se zde budu muset stále a pořád jen opakovat jako v minulých článcích. Jelikož naši kluci už vyspěli a s každým soupeřem podávají nadprůměrné výkony, ukazují fantastické akce a rozdávají na našich trávnících jen a jen fotbalovou radost.

  1. turnaj v Rožnově byl první a taky poslední turnaj, kdy jsme si po celou část museli stále držet aktivní nasazení, jelikož proti nám stály 3 vynikající celky (Rožnov A, Dolní Bečva a Zašová B). Trenér Rožnova si pokaždé přál, aby náš tým byl ten poslední, se kterým zakončí turnaj a my se tak mohli ocitnout v pomyslném finále. I to nás dost těší, protože v minulé sezóně jsme spíš od Rožnovského áčka dostávali jednu branku za brankou, ale nyní už nás všechny týmy berou jako rovnocenného protivníka a našich zápasů se diváci nemůžou dočkat, až konečně uvidí pořádný fotbal plný fotbalových akcí. V tomto turnaji jsme si lehce poradili s rezervou Zašové, pak jsme uhráli důležité vítězství proti Dolní Bečvě, ale jak tomu bývalo skoro na všech turnajích, kde se objevil Simon Baroš za Rožnov, na ty jsme bohužel nestačili a vždy těsně podlehli.
  2. turnaj ve Valašské Bystřici se musel odehrát v náhradním termínu z důvodu sněhové kalamity, která nás všechny překvapila na konci dubna a musely být kvůli tomu zrušeny i některé tréninky. Hrálo se tedy přes týden, kdy dostal STOPKU náš nejlepší střelec Domino za nevhodné chování na trénincích a v průběhu turnajů a musím říct, že to byl zatím můj nejgeniálnější nápad v trenérské branži, protože Dominik od té doby patří mezi nejhodnější kluky našeho týmu. Vraťme se ale k samotnému turnaji, který si kupodivu ještě pamatuji, protože to nebylo tak dávno. Utkali jsme se s týmy Krhové, Podlesí a domácím celkem. Proti Krhové to byl v první půli velký boj, kdy jsme měli velkou smůlu v zakončení a pomaličku jsme netrefili ani soupeřovu branku. Ve druhé půli jsme však zapnuli na plné obrátky a zápas jsme těsně vyhráli 2:1. Proti Podlesí jsme mohli využít našich mladých opor jako je Šimi a Oskárek, kteří si proti stejně velkých klukům mohli vyzkoušet své kličky, které se doposud na trénincích naučili. Nakonec nás spasil až hattrick našeho ostříleného kanonýra Marka Sommera a zápas s Podlesím jsme si pohlídali. Do posledního zápasu jsme nastoupili proti Bystřicím, kde jsme s mým velkým překvapením hráče soupeře totálně přehráli. O poločase dostal svou šanci i Dejv, který si brousil po všechny zápasy zuby na rukavice a předváděl taky jeden lepší brankářský zákrok za druhým.
  3. turnaj v Rožnově hrály celky z Krhové, Podlesí a Rožnovu B. I zde jsme opět museli na Rožnov B počkat až do samotného konce a zahrát si mini finále. Krhová a Podlesí přivezli na turnaj víceméně omladinu, a tak zápasy neměl potřebnou kvalitu a naši borci spíše počítali skóre, než aby se více soustředili na hru. I proto nám proti Rožnovu B chybělo potřebné nasazení a tvrdost, a tak jsme v samotném závěru utrpěli porážku.
  4. turnaj ve Viganticích byl konečně nás první turnaj v jarní části na domácí půdě a my se chtěli všem předvést, jak jsme se přes zimu zlepšili. Přijely k nám týmy z Valašské Bystřice, kterým však chyběla ta nejsilnější síla, jelikož starší kluci museli jít sehrát své utkání za starší přípravku, dále Meziříčské béčko, které na turnaje vozí jenom malé prcky a Rožnov B, kterým jsme chtěli vrátit porážku z minulého turnaje. Proti Bystřici a Valmezu to opět chvílemi bylo jen o tom, kdo napočítá více branek, takže to bylo spíš pro potěšení, že umíme dávat branky. Proti Rožnovu B to opět mělo ty správné grády. I když jsme jen těsně prohráli, mohli jsme být na kluky patřičně hrdí, protože konečně předváděli svou kombinační hru proti sobě rovnému soupeři a o to nám přesně jde.
  5. turnaj opět v Rožnově ale opět se slabými celky jako Valmez B, kterým jsme o poločase řekli, ať si dají ještě jednoho hráče do pole, aby to mělo trošičku smysl. A i když měla přijet Zašová A a my čekali od zápasu něco víc, tak to opět nemělo potřebnou úroveň, Zašová přijela s menšími kluky a ti naši popletové zase jenom počítali branky. Jediný zápas, který nás mohl zase trošku uspokojit, bylo finále proti Rožnovu A, kde nás zase pohřbil svou fotbalovostí Simon Baroš. Klasicky to byl super zápas, kdy jsme už i Rožnov dotáhli a dokonce jsme i vedli, ale Rožnov nás nakonec těsně předskočil a byla z toho krásná přestřelka 9:7.
  6. turnaj zase v Rožnově, tentokrát s jedním nováčkem a to Juřinkou, kterou ještě doplnilo mužstvo z Krhové. Tu jsme byli vůbec rádi, že jsme si zahráli aspoň 12 minut poločas, protože trenéři z Juřinky a Krhové přijeli s menším počtem hráčů a nechtěli hrát plných 15 minut, kdy doporučovali jen jeden 15 minutový poločas, což jsem jim hned v samém zárodku turnaje zatrhnul. Tu jsme konečně kralovali po celý turnaj a připsali si parádní 3 vítězství.
  7. turnaj byl výlet do Karolínky v brzkých ranních hodinách, kde jsme konečně měli narazit na silnější soupeře a pořádně si zahrát. Ale opět opak byl pravdou. Karolínka ač měla na střídání snad 10 kluků, tak disponovala spíše těmi méně urostlými a my jsme opět jen počítali skóre. Od Hošťálkové jsme čekali konečně pořádný souboj, protože měla ve svých řadách urostlé kluky. Bohužel urostlí sice byli, ale z té fotbalové stránky toho ještě kluci asi moc nepobrali. Jejich brankář byl po konečném hvizdu tak vzteklý, div že nerozkopal celou svou branku. Ještěže tam byl tým z Dolní Bečvy, proti které jsme dlouho vedli 1:0, avšak pak jsme i dlouho prohrávali 1:3. Nakonec jsme naštěstí výsledek upravili na konečných 3:3 a muselo se jít na penalty ve kterých jsme se opravdu velmi zlepšili a v tuto chvíli kop z penaltového puntíku patří k našim dominantním disciplínám.
  8. turnaj ve Viganticích a zároveň poslední turnaj z 8 maratonového tour. Na krásný stadión do Vigantic zavítala hned trojice nových týmů, s kterými jsme se doposud ještě nepotkali (Police, Poličná a Zubří). Police měli jasnou taktiku přehodit všechny naše obránce a dostat tak míč k jejich nejšikovnějšímu klučinovi. My jsme dlouho nemohli pochopit, že je to jediná jejich tajná zbraň, a tak nám chvíli trvalo, než si to kluci pohlídali. Proti Poličné to nebyla bůhví jaká podívaná a my od kluků čekáme trošičku více. Nicméně aspoň proti Zubří jsme podali parádní výkon a mohli jsme se radovat z vítězství a dvou remíz.

Sestavami jsme hodně točili a doufám, že si na své přišlo hodně z vás a nikoho jsme nějak o parádní zážitky s námi neošidili.

No a Ostrava to byla kapitola sama o sobě, kdo nezažil, nepochopí, to se jednoduše musí prožít naživo osobně. :-)

No a co bych řekl nějakým závěrem. Jsem neskutečně rád, že jsem byl v jeden nejmenovaný den v jednu nejmenovanou hodinu na správném místě a přisednul si k nám zrovna tehdy předseda Modré Hvězdy Šturza a zeptal se Honzíka, jestli by nechtěl jít trénovat mladší přípravku. Honza se mě tehdy zeptal, jestli bych do toho nešel s ním a teď už vím, že jsem určitě neudělal chybu a jsem opravdu rád, že můžu trénovat takové bombarďáky, jaké v našem početném týmu máme.  A jelikož jsme se sešli opravdu vynikající parta malých fotbalistů, kteří chtějí hrát fotbal a trénovat s námi co nejčastěji, je vidět obrovský pokrok nás všech. Jak nás trenérů, tak zejména, a to je to nejdůležitější, našich zlatíček v kopačkách. :-) Nesmím však taky zapomenout na nejlepší rodiče, které jsem kdy potkal, kteří nám vždy vycházejí vstříc a své dítko poctivě na každý turnaj připraví, aby bylo v té nejlepší možné formě. A taky bych jim chtěl poděkovat za opravdu velkou důvěru, kterou nám dávají a nebojí se nám své děti svěřit klidně i na celý den. A i když jsme s Frýďou někdy až moc akční, nemějte nám to za zlé, protože chceme, aby děti hrály stále, nejlépe každý den a jen a jen se zdokonalovaly. Díky moc všem.

No a jak to bude s naší budoucností dál? Zatím je to všechno ve hvězdách. :-) Každopádně nějaké nápady určitě máme, jak by to mělo dál pokračovat, bohužel však nejde stíhat dohromady starší přípravku a mladší přípravku a tak bude muset dojít k rozdělení té nejhvězdnější a nejsuprovější trenérské dvojice, která kdy ve Viganticích existovala. S největší pravděpodobností by Honzík měl přebrat starší přípravku a já bych se dále zabýval těmi nejmenšími a učil je dál začátky fotbalu a ukazoval jim co je to fotbalová radost ze hry. Honza jako již ostřílený mazák, který něco odehrál a posbíral spoustu fotbalových zkušeností, by pak měl za úkol starší kluky naučit více fotbalovosti a dalších krásných fotbalových akcí.

Jen bych chtěl všechny rodiče upozornit, aby své děti stále nabádali k tréninku s míčem, jelikož teď jsme na samotném začátku a konečně jsme trošku pochopili, co je to fotbal. Ale já si osobně myslím, že jsme na moc dobré cestě udělat z našich kluků vynikající fotbalisty, kteří se fotbal budou vždy jen a jen bavit. Však i jen o tom svědčí známka, že už teď za Baník Ostrava nastupují naši dva svěřenci. Sportu zda a fotbalu zvlášť. :-)